Knihovná z budoucnosti

Knihovná z budoucnosti

Představme si, že bychom jako „placatí tvorové" žili na absolutně rovné ploše, která se coby nekonečný, naplocho slisovaný arch papíru rozprostírá pouze do délky a do šířky. Jako dvojrozměrné 'bytosti bychom v tomto dvojrozměrném světě znali přirozeně jen čáry, trojúhelníky, čtverce a kruhy - tedy pojmy plošné geometrie. „Nemožné" tvary jako koule, krychle nebo jehlany by přesahovaly naše chápání. Nedokázali bychom postihnout, co je nad námi, za námi nebo před námi. Trojrozměrný tvor existující v prostorovém světě i „na výšku" by naproti tomu mohl přesně sledovat, s čím se Dvojrozměrní ve svém životě potýkají. Protože jsme ve skutečnosti trojrozměrné bytosti v troj­rozměrném světě, nemůžeme za normálních okolností vidět za časoprostorové závory.

Přesto existovali v našem světě vždy věštci a proroci, kteří s pomocí mimořádných poznatků a technik dokázali tyto hranice překračovat. Tak vznikla v Indii nejneuvěřitelnější knihovna světa — knihovna budoucnosti. Podle anglického matematika J. W. Dunnea se události odehrávají v různých časových rovinách současně. Jinými slovy: To, co v jedné časové rovině proběhne v budoucnosti, může být v jiné už minulostí. K tomuto poznání dospěl Dunne po dlouhodobém výzkumném projektu, v jehož průběhu zaznamenával sny pokusných osob do všech podrobností. Přitom se ukázalo, že testované osoby naprosto bez výjimky předjímaly ve snech budoucí události, i když byly většinou zcela banální a dotyční si na ně později už nedokázali vzpomenout.

Podle Dunnea tím lze vysvětlit mnoho takzvaných jevů „déja-vu" /to už jsem kdysi zažil/. Zvláště sny nás onou „trhlinou v čase" opakovaně přivádějí k budoucím událostem - možnost, kterou věštci a proroci pochopili. „Byl jsem v Indii. A viděl jsem je na vlastní oči, sáhl si na ně a dal si z těch prastarých palmových listů přečíst svůj osud." Třiačtyřicetiletý Bartholomáus Schmidt z Mnichova je pragmatický muž - ekonomický a marketingový poradce. Ale v dané chvíli překotně líčil své zážitky bezmála v jediné nekonečné větě, nadšeně, přesvědčený o existenci nepochopitelného - o záhadných svazcích palmových listů v Indii. Je to nejzáhadnější knihovna světa.

Před tisíciletími vyryli indičtí mudrcové do šest centimetrů širokých a osmačtyřicet centimetrů dlouhých palmových listů životní osudy dnes žijících lidí - i Evropanů, kteří nikdy v Indii nebyli. Až na nepatrné výjimky se každý příchozí může v knihovně ptát po „svém" palmovém listu. Na listech však nejsou záznamy o všech lidech na světě, ale pouze o těch, kteří jednoho dne do této knihovny skutečně přijdou. Počet životních osudů x-miliard lidí z několika staletí je tak zredukován - na kolik, to nikdo přesně neví. Naproti tomu je známo, že strážci palmových listů pře­nášejí původní obsah na čerstvé exempláře, když se staré začnou lámat a trouchnivět - přibližně každých 800 let.

Na obou stranách prastarých tenoučkých palmových listů je minulost a budoucnost návštěvníka zapsaná ve staro-tamilštině, v hustě vyrytých verších. Písmo veliké jen asi jeden milimetr v tomto tisíce let starém jazyku jižní Indie je pouhým okem laika téměř nerozeznatelné.K nesmírnému údivu se návštěvník dovídá všechno o svém dosavadním životě, životě rodičů, sourozenců, manželky nebo manžela a dětí. Vedle povolání jsou zmíněny i případné choroby a neduhy a zvláštní znamení. Slova a pojmy jsou přitom často nahrazeny obrazovým výkladem. Tak například povolání strojvůdce je opsáno následovně: Vedoucí zařízení, které umožňuje za pomoci vodní páry nebo jiných druhů energie přepravovat mnoho osob na velké vzdálenosti.

Pro nás je zcela nepochopitelné, že jméno návštěvníka vyryté na palmovém listu vždy souhlasí a jsou zaznamenaná i jména dosud žijících rodinných příslušníků. Navíc dávno zemřelý pisatel vylíčil jeho život tak barvitě, jako by byl sám jeho očitým svědkem. Často je uveden i den, kdy tazatel knihovnu palmových listů navštíví, a také jméno toho, kdo ho do knihovny přivede. Na každého návštěvníka připadají dva palmové listy. Na prvním je vyryté jméno, povolání, dosavadní život a jeho dřívější inkarnace. Pokud zaznamenané údaje souhlasí, dojde předčitatel do archivu pro druhý palmový list. Z něj se dotyčný doví, co ho čeká v budoucnosti. Všechny budoucí události - až k hodině smrti - jsou shrnuté do časových úseků od dvou a půl do pěti let.

Tento způsob předpovědi se v Indii označuje jako „Brighu Santa", podle indického mudrce Brighu, který jej, jak se traduje, vypracoval po mnoha letech meditování z obavy o osud svých žáků. Ale vraťme se k Bartholomáusi Schmidtovi a jeho dobrodružné cestě. „Při pátrání po knihovně palmových listů jsem v průběhu několika měsíců procestoval jižní Indii křížem krážem," vyprávěl mi. „Marně. Nikdo mi nedokázal pomoct. Zklamaný jsem se nakonec rozhodl vrátit domů. Jenže poslední den mi v hotelové recepci vběhl nečekaně do cesty jistý Němec. Prohodili jsme pár slov jako krajané a jen tak mezi řečí jsem se ho zeptal, jestli náhodou něco neví o knihovně palmových listů. ,No jo, ta existuje,' přitakal, jako by to byla nejběžnější věc na světě. ,Ale ne tady v Bombaji. To byste musel zajet do Bengalúru. Taky jsem tam byl. Před rokem. Šástrí, ten co mi četl z palmových listů, mi tenkrát řekl, že se do roka ožením, s Němkou. 28. prosince, to je pozítří. A já se pozítří skutečně žením! A opravdu si beru Němku, přesně jak mi to Šástrí předpověděl! Tenkrát v Bengalúru jsem ji ještě vůbec neznal. A taky jsem mu nevěřil ani slovo. A vidíte! Není to zvláštní, co říkáte?' kroutil hlavou můj krajan."

Po tomto zážitku se Schmidt neprodleně vydal do Bengalúru, který leží asi 280 kilometrů západně od Madrásu. Z hotelu hned zatelefonoval do palmové knihovny. O dvě hodiny později už vcházel do staré panské vily v ulici 5th Main Road číslo 33, Chamarajpet, v Bengalúru. Právě tam je umístěna knihovna palmových listů, která je už osm set let v majetku rodiny Šástrí. Srí Džiotišakaríja Rámakrišna Šástrí, současný předčitatel z palmových listů, je indický učenec a filozof. Od dětství ho otec, který zemřel v roce 1984, zasvěcoval do teoretických a praktických aspektů orientální mystiky, pozitivního myšlení a jeho síly a učení Šuká Nadi. Šuká /papoušek/ znamená božskou moudrost a Nadi okamžik času.

Toto učení duchovního, praktického a psychologického návodu pro život sahá do doby o 5 300 let zpátky. Představuje analýzu okamžiku zrození jednotlivce vyrytou do palmových listů, provedenou na základě spirituálních schopností mudrce Šuky. Jejím cílem bylo proniknout při vnímání budoucnosti do oblasti mimo prostor a čas, jak se to podařilo prorokům a také Nostradamovi. Šuká Nadi se zabývá především záměry, které si člověk pro život stanovil. Pomáhá mu dospět k jejich duchovnímu i materiálnímu naplnění. Důraz u tohoto umění se klade na aspekty spirituálních a materiálních úrovní, s jejichž pomocí člověk dokáže snáze plnit své světské závazky a může se tak ve větší míře věnovat duchovnímu vývoji. Podle Šuká Nadi je lidské úsilí o změnu vlastního osudu určováno principem dynamické rovnováhy, není tedy předurčené nějakým statickým, předem daným osudem.

Čtení z palmového listu podle Šuká Nadi představuje svým způsobem „božský plán" pro lidský život a upozorňuje na možnosti a schopnosti hledajícího. Tento způsob pomáhá lidem vytvořit v souladu s božským plánem ze života to nejlepší. Zahrnuje lidskou osobnost, rodinný život, finanční úspěch, duchovní založení a uvádí současně i jakási ozdravná opatření pro korekci myšlenkových procesů, například v podobě manter, což byly původně hymny a obětní průpovědi ze sbírek Védy - staro-indický výraz „véda" znamená vědění. Šuká Nadi směřuje k těmto cílům:

1. Rozvíjet mír a štěstí v životě jednotlivce

2. Podpořit hodnotu pravdy jako nedělitelného celku

3. Uchránit svět před válkami, mory a revolucemi

4. Udržovat tradice a kulturní dědictví všech národů a rozvíjet tak dobro pro veškeré lidstvo

5. Zvyšovat kvalitu života odvahou k poctivosti

6. Rozvíjet spiritualitu individuálním i kolektivním úsilím

7. Šířit védické vědění ku prospěchu všeho lidstva - bez rozdílu rasy, dějin, jazyka nebo náboženské příslušnosti.

Odpovědnost za zachování a pokračování záznamů na palmových listech způsobem Šuká Nadi v Bengalúru a umění číst starotamilské spisy je nyní v rukou Srí Šástrího. Knihovna obsahuje 3 665 svazků vždy po 365 listech a její tradice sahá do minulosti před 5 000 lety. Toto čtecí umění představuje rodinnou tradici předávanou otcem nejstaršímu synovi. Každých 800 let se záznamy ze ztrouchnivělých, drolících se palmových listů přenášejí na nové. Srí Džiotišakaríja Rámakrišna Šástrí, asi čtyřicetiletý předčitatel z palmových listů, přijal Bartholomáuse Schmidta v tradiční úřední róbě. Vyptal se ho na jeho data narození a poté zmizel ve svém archivu.

O dvacet minut později se vrátil se dvěma palmovými listy. Kromě svých dat narození Schmidt neuvedl nic dalšího. O to více ho pak ohromilo, když mu Šástrí začal předčítat podrobnosti z jeho života, které přesně souhlasily: například že má za sebou tři manželství a že jeho poslední žena zemřela teprve nedávno. Na palmovém listu byly rovněž záznamy o jeho kariéře a detailní informace ze soukromí. „A vaše budoucnost?" zeptal jsem se Schmidta. „Tady mě ještě všelicos čeká. Ale jedno vám můžu prozradit: Ze smrti zatím strach mít nemusím - podle svého palmového listu se dožijí úctyhodného věku 87 let - to už je co říct, ne?" „Své" palmové listy si z knihoven nikdo nesmí odnést.

Ale od Schmidta jsem se dověděl, že se mu jich přesto podařilo několik získat. „Při svém dlouhém putování Indií jsem zaslechl vyprávění o jistém zrušeném klášteře, a tak jsem se tam s motorizovaným rikšou vypravil. Klášter je asi v polovině hory a hlídají ho dva mniši. Na zemi měli dvě misky s rýží a modlili se. Oslovil jsem je a vyprávěl jim, že jsem se v Bengalúru sešel s jedním předčitatelem palmových listů a rád bych si, pokud je to možné, vzal několik těchto listů s sebou domů. A protože jsem slyšel, že je klášter zrušen, chtěl bych si pár listů koupit.Mniši potřásali hlavami a vysvětlovali mi, že svazky palmových listů jsou ,svaté knihy, které mi nemohou dát. Ale já se nedal tak snadno odbýt.

V naději, že přece jen dosáhnu svého, jsem se začal vyptávat na klášter. Teprve když jsem vycítil, že už mě mají mniši dost, rozloučil jsem se.Příští den jsem se do kláštera vydal znovu. Tentokrát jsem se dal do řeči s přístupnějším z obou mnichů. Ten se mé nakonec zeptal, odkud jsem. Začal jsem mu podrobně vyprávět o domově, bavorských klášterech a kostelech a pozvolna zavedl řeč na důvod své cesty do Indie. Líčil jsem dlouhé putování a marné hledání knihovny palmových listů i jak jsem ji nakonec našel a setkal se Srí Sástrím, který mi mé osobní palmové listy přetlumočil. Když jsem vyslovil jeho jméno, mnich zpozorněl. ,Přijď zítra zase,' řekl pak. ,Uvidím, co pro tebe mohu udělat.' Když jsem se u něj další den ohlásil, předal mi svazek palmových listů. .Svěřuji ti je do opatrování,' prohlásil naléhavě. ,Tvým úkolem a povinností je chránit je jako svátost. Tady jsou," prohlásil lakonicky Schmidt a vytáhl z hedvábných sáčků svazky palmových listů a rozložil je přede mnou na stole. „A to je vlastně všechno," dodal, zatímco já si pomyslel, že tenhle muž zažil něco neobyčejného. Vzhledem k jeho černým očím, snědé pleti a havraním vlasům mohli tohoto rodilého Norimberčana klidně považovat za Inda. „Získal jsem, co jsem chtěl," podotkl na závěr.

„Nočním vlakem jsem pak zvolna projel podél pobřeží, kolem přístavu Kóčín a přes území Goa do Bombaje, odkud jsem se letadlem vrátil domů." Podle tamilské tradice jsou záznamy na palmových listech těsně spjaté se sněním, především s takzvanými živými sny, čímž vlastně reprodukují pouze životy prožité ve snu. Protože člověk, který mívá takové sny, se za určitých okolností pohybuje mimo hranice našeho času a prostoru.

---

Převzato: Tajomstvá nášej planéty

Článek připravil(a): Johannes von Buttlar ,

18. srpna 2006